7. února se sešlo celkem 7 lidí, aby se zúčastnili netradiční akce na chatě „Honzovce“ (číslo popisné 7). Před námi byla úplňková noc a víkendovka zasvěcená půstu. Ale neodpočíval jenom trávicí trakt, nýbrž celé naše bytosti, jelikož jsme všichni byli z celého týdne stráášně unavení. Naštěstí jediný energický člověk (Náčelník) se nás ujal, abychom se nevěnovali „bohapustému“ spánku a četl nám pohádky nebo filosofické spisy. Nikdy bych nevěřila, že to bude tak příjemné. Možná jsem to ocenila ještě víc, než když mi rodiče kdysi dávno předčítali Letadélko Káně. Ale samozřejmě jsme dělali spoustu jiných věcí. Třeba malovali mandaly, přičemž by se měla člověku zlepšit nálada. Jura zvolil opravdu netradiční kombinace barev a za chvíli odložil tužku s tím, že se mu nálada naopak zhoršila. Když jsem viděla jeho výtvor, moc jsem se nedivila :) Během toho všeho jsme se statečně potýkali s hladem a přiblížili se „vrcholu“ víkendovky – invazi do Alberta. Odnesli jsme si sice jen chléb a mléko, ale zato mnohem více neobvyklých pocitů. Zajímavé je, že každý z nás to viděl úplně jinak. Já jsem měla pocit, že se mezi regály přecpanými zbožím pohybuji jako ve snu. Vůbec na nic jsem neměla chuť. Trochu jiné to bylo po prvních soustech chleba, to jsem se musela držet, abych ho nesnědla celý. Držet půst takto hromadně byla docela zajímavá zkušenost, ale očekávané „povznesení“ mně nepřinesla – na to asi člověk musí být sám. Zdá se ale, že naprosto zklamán byl Náčelník, neboť prý očekával nějaké sociálně patologické jevy. Ty se však nedostavily, protože na to neměl půst dostatečně dlouhého trvání. Takže vy, co jste nebyli, jste vlastně vůbec o nic nepřišli :)
Jesen - březen 2004